Stavbaře ohrožuje nedostatek pracovníků, materiálů i škrty ve státním rozpočtu
Českému stavebnictví chybí kvalifikovaní lidé, brzdí ho byrokratické překážky, a nyní navíc docházejí zásoby kamene a dalších kriticky potřebných zdrojů. Shodli se na tom v debatě odborníci i politici během zahajovací konference veletrhu FOR ARCH, kterou uspořádal Svaz podnikatelů ve stavebnictví a společnost ABF. „Pokud stát neotevře nová ložiska a nezačne naplno využívat i recykláty, do 10 let může v ČR chybět až 70 % štěrkopísku a 60 % kameniva,“ upozornil vrchní ředitel sekce hospodářství Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) Eduard Muřický.
„Česko patří mezi největší spotřebitele stavebního materiálu. Ročně zpracujeme 151 milionů tun, to je 13,9 tun na obyvatele. Jestliže do roku 2030 neotevřeme alespoň 10 nových ložisek, hrozí nám kritický nedostatek. Výsledkem bude výrazné zdražení a zpomalení staveb,“ varoval místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček.
Jak potvrdili ostatní diskutující, s nedostatkem surovin a růstem cen se firmy potýkají už nyní. „Jako výrobci betonu tomu čelíme v první linii. Prakticky nikde nám nedají tolik, kolik poptáváme. Musíme jednat s více dodavateli a všichni zdražují. To se logicky odráží ve zvýšených nákladech na výsledné stavby,“ uvedl ředitel Metrostavu TGB Jakub Šimáček. „Také narážíme na to, že nám dodavatelé neprodají požadované množství. Nutí nás to tvořit nové receptury. Je to extrémní alchymie, pokud chceme zachovat požadovanou kvalitu,“ přidal se generální ředitel Wienerbergeru Kamil Jeřábek.
Nedostatek primárních surovin může české stavebnictví v dalších letech skutečně ochromit. „Stavět bude ten, kdo bude mít materiál. A my jsme 30 let neotevřeli nová ložiska. Veškeré zásoby jsme si prostavěli,“ shrnul ředitel investičního odboru Generálního ředitelství Správy železnic Karel Švejda,. I on potvrdil, že nyní je nejzazší moment, abychom s tím něco udělali.
Ačkoli téma nedostatku surovin není nové – odborníci na něj upozorňují bezmála 10 let –výrazněji se začíná řešit teprve nyní. Situaci ovšem velmi komplikuje tzv. NIMBY efekt (Not In My Back Yard). Veřejnost sice připouští důležitost otevření nových ložisek, v blízkosti bydliště je však odmítá. Proto zatím nedošlo k dohodě se žádnou ze 47 obcí, kde stát vytipoval lokality vhodné k otevření nových ložisek klíčových surovin. „Bohužel je to podobná situace jako kdysi s úložištěm radioaktivního odpadu. Pokud si však tuto oblast vytyčíme jako strategickou, můžeme ji vyloučit z komplikovaných schvalovacích procesů. Když navíc obcím nabídneme nějaké kompenzace, věřím, že dohoda bude možná,“ myslí si Havlíček.
Už jen skutečnost, že stát identifikoval bezmála pět desítek nových ložisek štěrkopísku a kameniva zástupci firem vítají. „Oproti dřívějšku je to rozhodně posun vpřed. Nyní věřím, že na klíčové dopravní stavby materiál mít budeme,“ míní Šimáček. Nechybí však pouze štěrk a kamení. Docházejí také suroviny potřebné pro další stavební odvětví, například písek, živec, jíl nebo vápenec. Podle Muřického proto bude důležité s otevíráním ložisek nejen začít, ale posléze i pokračovat.
Recyklace pomůže jen omezeně
Východiskem z nedostatku surovin by mohla být recyklace použitých materiálů. Ne vždy to ale funguje. Například k výstavbě železnic a vysokorychlostních tratí recykláty vůbec nelze využít. Limitující je také dostupné množství recyklovaného materiálu. Proces recyklace je náročný a kapacity současných recyklačních center jsou omezené. Firmám proto nezbývá než vozit materiály k recyklaci daleko. Tím rostou náklady a recyklát leckdy dosahuje stejných cen jako vytěžené suroviny. To naráží na odpor zákazníků.
Potenciál dřeva se podle Havlíčka zatím využívá zbytečně málo. V Rakousku se používá až ve 40 % pozemní výstavby, v ČR je to jen 15 %. Cílem by tedy mělo být navýšení tohoto podílu. Zásadní posun směrem k dřevostavbám však očekávat nelze. Větší stavby ze dřeva u nás zatím limituje řada norem a ke změnám dochází jen pozvolně. „Spíš než o nahrazování jednoho materiálu druhým bychom měli uvažovat o vhodných kombinacích. Dřevo a další stavební materiály se můžou doplňovat. Každá stavba má jiný účel a tomu musí odpovídat i její konstrukce,“ poukázal Jeřábek.
Riziko seškrtání rozpočtu na dopravní stavby
Nové ohrožení pro stavebnictví přišlo v souvislosti s ohlášenými škrty v rozpočtu ministerstva dopravy. Snížení alokovaných prostředků o avizovaných 60 miliard Kč by podle odborníků mohlo mít devastující účinky. „Pro náš sektor je ohromně důležitá předvídatelnost. Vzhledem k dlouhodobosti staveb potřebujeme vědět, že projekty, které se rozběhnou, bude možné podle plánu dokončit. V tomto směru je klíčové nedělat tak radikální škrty, jaké nyní hrozí,“ upozornil generální ředitel Metrostavu Jaroslav Heran.
Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza vnímá tak zásadní snížení rozpočtu jako ránu do vazu. „Některé rozpracované projekty by to mohlo i zastavit. Především by to ale bránilo uzavírání nových kontraktů. Stavebnictví představuje zhruba 8 % HDP. Střelit takto důležité odvětví do nohy by znamenalo okrádat celou českou ekonomiku,“ líčí. Obavy o rozpočet v závěrečné debatě konference mírně rozptýlil ministr dopravy Martin Kupka, který uvedl, že jde pouze o prvotní návrh, který se v takto černé podobě určitě nenaplní.
Jakkoli je současná pozice českého stavebnictví složitá, podle Nouzy nejde o krizi. „Loni jsme prostavěli zhruba 700 miliard korun, což je dobrý výsledek. Obecně musím za poslední roky vyzdvihnout veřejné financování. Pokud se jeho kontinuitu podaří zachovat, udržíme perspektivu celého oboru a zvýšíme ekonomickou sílu celé republiky,“ míní. V podobném duchu se vyjádřil i ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. „Klíčovým motorem lineárního růstu by měly být privátní investice. Musíme rozhýbat kapitál, soustředit se na efektivní využívání financí, zjednodušit prostředí a otevírat nová ložiska,“ uzavřel ministr.
